Dne 28. května se studenti 2. A moravskobudějovického gymnázia vypravili na jednodenní vodácký výlet na řeku Dyji. Ráno jsme se všichni sešli s potřebným vybavením: jídlem, pitím, a hlavně s dobrou náladou na vlakovém nádraží a následně se vydali vlakem směr Znojmo. Počasí nám přálo a vše vypadalo na krásně prožitý den. Od znojemského vlakového nádraží jsme sešli do nedaleké loděnice, kde už na nás čekaly připravené plastové lodě (konoe), vesty, pádla a vše potřebné na den strávený na lodi. Celá naše třída se pak účastnila povinného školení o bezpečném a správném chování na lodi i mimo ni. Vše vypadlo jednoduše, ale ne vždy je vše tak jednoduché, jak to vypadá.
Po několika úvodních marných pokusech a téměř hodině času jsme se konečně všichni zvládli nalodit a sjíždění řeky Dyje tak mohlo začít. Mohu vám říci, že jsme si všichni mysleli, jak skvělý a pohodový den na lodích strávíme, že řeka bude „olej“ a my budeme muset celou dobu stále pádlovat. Opak byl pravdou. Hladina vody byla zvednutá a proud velký. Nikdo z nás to nečekal, ale nikoho to neodradilo. Byli jsme připraveni se s tím poprat.
V průběhu celého dne nás potkala spousta nástrah a překvapení. Plavba nebyla vůbec poklidná a o stojaté vodě nemohla být řeč…. Překlápěli jsme se na jezech, v peřejích, o popadané stromy i jen tak z nepozornosti. Nejvíce nás zaskočil strom spadlý přes koryto řeky. Proud byl v tomto místě opravdu veliký a prostor na proplutí mezi stromem a břehem řeky opravdu malý. Jak si myslíte, že to dopadlo? Asi tušíte…. Většina z nás se zde „cvakla“, a to včetně naší zkušené paní učitelky. Počasí sice nebylo chladné, ale úplné teplo také ne. A tak mnozí z nás bojovali spíše se zimou a mokrým oblečením než s nedostatkem energie v náročném dni. Vše jsme nakonec ale zvládli, hlavně díky třídnímu duchu a vzájemné pomoci. Speciální poděkování patří klukům z naší třídy, kteří nám ostatním neustále pomáhali. Bez nich bychom se v Dyji plavili možná ještě teď.
Dnes už na naše vodní dobrodružství vzpomínáme s velkým úsměvem. Tím nechci říct, že jsme se toho dne nějak hroutili, to vůbec ne. Celou situaci jsme brali pozitivně a sportovně. Nejméně jednou jsme se překlopili všichni, až na dva spolužáky, kteří jako jediní z celé výpravy zůstali suší. My ostatní před nimi smekáme pomyslný klobouk a doufáme, že se k nim příště přidáme. Byl to skvělý sportovní a adrenalinový zážitek, který nás jako třídu úžasně stmelil.
Aneta Havlíčková, studentka 2. A Gymnázia a SOŠ Moravské Budějovice